Dokument vyšel v září 2020 a od té doby se drží v žebříčku nejsledovanějších snímků na oblíbené streamovací službě Netflix. Pokud používáte sociální sítě denně, ale moc o jejich fungování nevíte, měli byste jej přidat na svůj seznam filmů, které chcete v blízké době zhlédnout. 

Film kombinuje rozhovory s bývalými zaměstnanci korporátních gigantů jako je Google, Facebook nebo Twitter s dalšími příběhy. The New York Times napsali o osobnostech, kteří se rozhodli ve filmu promluvit, že jde o: „Odpadlíky se svědomím, kteří vysvětlují, že zhoubnost sociálních platforem není chybou v jejich systému, ale jejich součástí.” Od svého vydání se dostalo dokumentu velké pozornosti a není divu. 

Nejde sice o zcela novou myšlenku, o škodlivosti sociálních sítí se mluví dnes a denně. Je ale rozhodně zajímavé slyšet od samotných zakladatelů platforem (jeden z hostů je dokonce zakladatelem tlačítka To se mi líbí na Facebooku) čeho retrospektivně litují, když teď vidí, jak jsou funkce a možnosti sociálních sítí zneužívány k pronásledování, dětskému obtěžování, šikaně a rozšiřování fake news s účelem položit demokratické instituce po celém světě na kolena (podívejte se například na jeden z nejnovějších případů, kdy se ukázalo, že Facebook zasahoval do voleb po celém světě). 

Kromě rozhovorů s vývojáři aplikací má děj další dvě linky: První vypovídá o moderní rodině a jejich závislosti na technologiích. Příběh je místy nevinným šťouchnutím do mladší generace, místy děsivou připomínkou reality mnohých rodin. Druhá linka je jakousi vizualizací toho, jak fungují algoritmy sociálních sítí. Fungování je vyobrazeno pomocí tří herců, kteří u zařízení podobnému řídícímu panelu ze Star Treku stojí a rozhodují o zobrazení obsahu na základě preferencí jednoho z herců rodiny ze snímku. Tato část mi přišla jednoduše otravná. 

Protože jsem se ale chtěl přesvědčit, že nejsem zaujatý, zeptal jsem se dokumentaristky Patricie Boiko, jak ona vnímala tyto scény. Patricie ocenila celkové tempo snímku i jeho střih, na druhou stranu příběhové části jí připadaly podobně jako mně samotnému zcela bezpředmětné. „Nebylo jednoduché se na příběhy zaměřit a nepřišly mi ani příliš uvěřitelné nebo nápomocné. Spíš mě rozptylovaly,” okomentovala Patricie. Nelíbily se jí ani části filmu, ve kterých došlo o pokus vizualizace algoritmů: „Nepůsobily věrohodně a rozhovorům s počítačovými experty nijak nepomáhaly.” Celkově Patricii přišlo, že scény, spíše než aby problematiku mladším generacím přiblížily, měly opačný efekt. 

Na snímek se dívala společně se svým manželem, který se o počítače a sociální sítě příliš nezajímá. Byl proto mnohými poznatky v něm zmíněnými překvapen, jí ale film moc novinek nepředstavil. „Už dávno jsem věděla, že společnosti jako Facebook a Twitter sbírají a prodávají naše data.” Vzpomněla si na chvíli, kdy se svojí 30letou dcerou poslouchala hudbu ze streamovací služby: „Chtěla jsem si poslechnout konkrétní skupinu, a tak jsem neustále přeskakovala doporučené skladby, které pro nás služba vybrala,” vyprávěla Patricie. „Po chvíli mi ale dcera vynadala, že takhle pokazím jejich algoritmus – jako kdyby to, že jsem přeskakovala písničky, bylo špatné. V tu chvíli jsem si uvědomila, že generace mých dětí algoritmy přirozeně chápe.” O zkrocení algoritmů se budu ještě sám zmiňovat později. 

Co si o filmu myslí častí uživatelé sociálních sítí? 

Zeptal jsem se pár mých přátel na Facebooku, co si o filmu myslí a co si z něj vzali. Jeden z nich mi odpověděl: „Nikdo není imunní. Facebook je nebezpečný a je nutné zavést nějakou regulaci.” Další mi řekl, že po zhlédnutí filmu je rád, že nemá malé děti a dodal: „Sám chci své chování na sítích víc monitorovat a dohlížet na čas strávený u obrazovky. Kontaktuji naše zákonodárce, aby zastavili tenhle ujíždějící vlak.” 

Shodou okolností jsem tento týden také absolvoval online kurz na univerzitě Arizona State University, který se týká mediální gramotnosti. Jedna z jeho částí říkala toto: 

„Kdyby vám vláda před dvaceti lety řekla, že u sebe musíte neustále nosit sledovací zařízení, které by zasílalo vaši polohu korporacím i vládám, organizovaly by se masové protesty. Vzdali jsme se obrovské míry soukromí – a v mnoha ohledech i bezpečnosti – čistě ve jméně pohodlí. S rozšířením koronaviru jsme také zaznamenali snahy přinutit obyvatele vzdát se ještě větší míry soukromí pro zajištění veřejného zdraví.” Vítejte v nové době.

Co si z filmu vzít? 

Ať už se vám snímek líbil, nelíbil anebo se ještě stále rozhodujete, zda vám stojí za to se na něj podívat – připravil jsem si pro vás tři poznatky a tipy, co dělat, abyste lépe pochopili roli, již algoritmy v současné době hrají a naučili se lépe chránit své soukromí. Nevynechal jsem ani doporučení na další filmy a články, jež vám lépe osvětlí situaci, kterou autoři The Social Dilemma nastínili. 

Pochopte algoritmy

Ve filmu rozvojový kapitalista Roger McNamee upozorňuje, že jsme denně postaveni proti algoritmům. Nejde ale o férový boj. Pokud se tak rozhodnete své šance proti nim zvýšit (za pomoci lepších zdrojů než byly scény ve filmu), mám pro vás několik nápadů: 

Ať už se rozhodnete pro vzdělávání ve formě českého článku nebo (a) anglického videa, o algoritmech byste si docela určitě měli najít alespoň základní informace. 

Víte, proč vám Instagram ukazuje některé účty častěji než jiné? Proč vám doporučuje stále stejný typ fotek? Pokud ne, začtěte se do tohoto článku. Na stránkách našeho vzdělávacího projektu Buď safe online se zase dočtete, jak funguje reklama na sociálních sítích – přečíst si článek můžete i s vašimi dětmi nebo mladšími sourozenci. I projekt od O2 Chytrá škola se algoritmů zhostil se ctí.  

Jak ochránit vlastní soukromí? 

V dokumentu vám poradí, jak své soukromí zabezpečit, ale udělají tak až k úplnému konci – během závěrečných titulků, takže snímek nevypínejte příliš brzy. 

V článku ThePrivacy jeho autor Craig Danuloff má k filmu mnoho komentářů. Podle něj je film „děsivým dokumentem o toxické kombinaci sociálních sítí a kapitalistickém dozoru a ukázkou, jak společně škodí našim životům i společnosti. Tyto společnosti dobře vědí, jak budeme pravděpodobně reagovat na určité podněty, tudíž námi dokážou pomocí našich newsfeedů stále více manipulovat. Tahle hra je o to drsnější a je o to víc v sázce tím, že k prodeji svých myšlenek používají manipulaci a naši závislost. Nejde jen o lehkou personalizaci k optimalizaci prodejů, tou pouze začíná cesta, která opravdu personalizací začíná, ale vede k radikalizaci a falsifikaci až k antagonismu.”

Podívat se na The Social Dilemma, nebo nepodívat? 

Film rozhodně není bez chyb, většině teenagerů se bude zdát nudný a jeho zprávu nepřijmou. Mohl by se ale stát dobrým začátkem na vaší cestě za porozuměním, co se skrývá za kouzlem okulibých fotek a videí na sociálních platformách. 

Tip: Pokud ovládáte anglický jazyk, zaměřte svou pozornost raději na snímek Screenagers od autorky Delaney Rustona. Film dokumentuje život teenagerů a jak oni a jejich rodiny rozhodují o času stráveném u digitálních obrazovek. Na stránkách také naleznete zajímavé tipy a rady pro rodiče i teenagery, jak lépe konzumovat obsah sociálních médií.