Názory

Rozpoznávání obličejů jako hrozba pro soukromí

Byron Acohido, 17. května 2019

Kdy začne všudypřítomný dohled narušovat naše základní práva?

Generální ředitel Microsoftu, Satya Nadella, si u mě nedávno vydobyl ještě větší respekt, a to svým přesvědčivým projevem o nutnosti jasných společenských pravidel pro čím dál rozšířenější komerční využívání systémů na rozpoznávání obličejů.

Minulý měsíc na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu vyjádřil své obavy ohledně používání technologie na rozpoznávání obličejů ke všudypřítomnému sledování. Zároveň prohlásil, že by uvítal jakékoli regulace, které by tomuto závodu ke dnu učinily přítrž.

Jeho vyjádření každopádně přišlo ve chvíli, kdy už tento závod běží na plné obrátky. Kanál CBS News nedávno informoval, jak půltucet severotexaských policejních organizací nasadil systémy rozpoznávání obličejů – v některých případech jen s minimálním informováním veřejnosti.

Vedoucí představitelé v oboru a politici ale pořád mají spoustu příležitostí, jak používání této technologie usměrnit do slušných mezí. K tomu však dojde jen v případě, že spotřebitelé budou informováni, oč běží, a své názory si nenechají pro sebe.

Díky pokroku v oblasti digitálních snímačů, výpočetního výkonu, analýzy dat a neuronových sítí se z rozpoznávání obličejů stala bleskurychlá a vysoce přesná technologie. Rozpoznávání obličejů pomocí algoritmů analyzuje lidský obličej a porovnává kontury očí, nosu, rtů, uší a brady. Dokáže být velmi pasivní. Sotva viditelné snímače schopné sledování pohybu obličejů mohou být umístěné ve skrytých koutech a mohou dokonce používat algoritmy na určování emocí.

Tato úžasně schopná technologie je čím dál častěji nasazována k řízení vstupu do škol a na pracoviště. Očekává se, že systémy na rozpoznávání obličejů, které pomáhají při nakupování, cestování či dokonce poskytování zdravotnických služeb v příštích pár letech rychle najdou široké veřejné uplatnění. Intenzita, s jakou využívání těchto technologií poroste, je předpovídána ve studii firmy Allied Market Research, která uvádí, že roční obrat trhu s rozpoznáváním obrazu, který v roce 2017 dosáhl 17,91 miliardy USD, do roku 2025 vzroste na 86 miliard (ročně o 22 %). Největší vliv na tento rostoucí obrat budou mít systémy na identifikaci obličejů, protože se předpokládá, že zájem o ně ze strany policie i běžných firem dramaticky poroste.

Zásadní změna

Nadellovo trefné volání po regulacích poprvé vznáší zásadní otázky ohledně soukromí a občanských práv. V duchu těchto vážných otázek se v posledním století vedly dvě světové války.

Ve stoletím novém jsme si zvykli na všudypřítomné snímače. Očekáváme, že nás budou snímat při vstupu do banky, do nákupního centra, na letiště či jen do malého obchůdku, případně při chůzi po ulici. Přijali jsme je jako neškodnou součást ochrany našeho bezpečí. Jenže pokročilé systémy rozpoznávání obličejů přinášejí zásadní změnu. Jay Stanley, senior bezpečnostní analytik American Civil Liberties Union, k tomu uvádí:

„Všichni víme, že když jdeme po ulici, snímá nás spousta kamer. Pokud se nestane nic neobvyklého, takto pořízené video se pouze ukládá na nějaký pevný disk a nikdo mu nevěnuje pozornost. Jenže zásadní problém tkví v tom, že časem skončíme v dohledové společnosti, kde se k identifikaci bude používat náš obličej a kde nás neustále bude někdo sledovat.“

Nyní bývá zcela běžné, že kamery s vysokým rozlišením vytvářejí nekonečné obrazové záznamy a ty pak předávají čím dál chytřejšímu softwaru na těžbu dat. Zároveň tím roste potenciální riziko zneužitelnosti takové technologie. „Hovoříme tu o enormních možnostech dohledu, jaké žádná státní správa v historii lidstva nikdy neměla k dispozici,“ prohlašuje Stanley.

Situace v praxi

Ochránci soukromí v USA si hned uvědomili, že rozvoj technologie na rozpoznávání obličejů znamená šikmou plochu k potenciálnímu zneužívání, a začali klást otázky. Například Ministerstvo vnitřní bezpečnosti nedávno odhalilo pilotní program rozpoznávání obličejů, jenž má údajně kontrolovat totožnost agentů tajné služby, kteří hlídají pozemky Bílého domu. Ochránci soukromí ale zjistili, že několik videokamer bylo umístěných tak, aby mohly snímat obličeje obyčejných chodců v bezprostředním okolí. Ministerstvo celý systém nastavilo tak, aby každého, koho kamery zachytí, považoval za „objekt zájmu“.

Později však prohlásilo, že takto posbíraná data nebude předávat tajným službám. V jiných zemích si se soukromím občanů vůbec hlavu nelámou. Stačí se podívat do Číny, kde prezident Si Ťin-pching zavedl národní dohledovou síť sestávající z 200 milionů kamer (to znamená čtyřikrát víc než celkový počet bezpečnostních kamer v USA). Posléze oznámil, že do roku 2020 plánuje nasadit 300 milionů kamer.

Čína tuto dohledovou síť používá ke stopování zločinců a porušovatelů zákonů (včetně lidí přecházejících mimo přechody). Tváře provinilců či seznamy lidí, kteří neplatí účty, pak zveřejňuje na velkých venkovních digitálních displejích. Hranice mezi úsilím o ochranu veřejnosti a zneužíváním mocné technologie je v Číně vskutku velmi tenká.

V současnosti se s tímto problémem potýká město San Francisco. Člen městské dozorčí řady, Aaron Peskin, navrhl zakázat všem městským organizacím používání technologie na rozpoznávání obličejů a vyzval k vytvoření pravidel pro schvalování nákupů nových dohledových technologií těmito organizacemi.

Doufám, že i další vlivní či mocní lidé začnou problému veřejného sledování a ochrany soukromí věnovat náležitou pozornost. Pokračování příště.

Byron Acohido je hostující blogger na Avast Blogu, kde najdete všechny aktuální informace z oblasti zabezpečení.  Avast je globální jednička v kybernetickém zabezpečení, která chrání stovky milionů uživatelů z celého světa svým mnohokrát oceněným bezplatným antivirem a zajišťuje jim online soukromí pomocí VPN a dalších bezpečnostních nástrojů. Sledujte Avast na FacebookuTwitteru.