Názory

Budoucnost umělé inteligence: Jak změní trh práce? A která zaměstnání brzy nahradí?

Monika Sekal, 5. červen 2020

Ředitel výzkumu umělé inteligence v Avastu o budoucnosti umělé inteligence na trhu práce. Které profese přežijí její nástup?

Umělá inteligence zjednodušuje každodenní pracovní úkoly již dnes. Za jak dlouho se ale technologiím povede zcela nahradit lidskou práci? Je technologie umělé inteligence v dnešní době tak vyspělá, aby nahradila práci například novinářů? Zeptali jsme se na to ředitele výzkumu umělé inteligence v Avastu Petra Somola. 

  1. Jak dokonalá je umělá inteligence dnes? A uměla by například zcela nahradit práci novináře?

    V současné době si neumím představit plné nahrazení profese novináře umělou inteligencí. Ačkoliv technologie umělé inteligence umí do hloubky analyzovat i syntetizovat data, nemůže nahradit zkušenosti a inteligenci dobrého investigativního novináře. Novinář se totiž například umí rozhodnout, že nějaký zdroj informace je nevěrohodný a je nutné se informovat jinde. Tyto dovednosti mít technologie ještě dlouho nebude. Co by ale dnes zvládla, je nějaká lehčí práce, kterou novináři občas musí dělat. Například získat informace z různých předem určených datových zdrojů a následně je poskládat dohromady do předem jasně strukturovaných čitelných zpráv, popřípadě vytvořit zkrácenou verzi textu. Příkladem by tak mohly být sportovní zprávy, kde je předem jasné, v jakém rámci se text bude tvořit. Dokonce by při tom umělá inteligence uměla psát stylem naučeným od existujících novinářů. Zcela novou hodnotu ale vytvářet neumí. 

  2. Jaká zaměstnání by zvládla umělá inteligence v blízké době nahradit?

    Všechny profese, které pracují nepříliš kreativně s daty. Konkrétně si umím představit, že práce ubyde třeba pro právnické koncipienty, pokud je jejich úkolem pouze hledat podklady v archivu a v aktualizacích právního řádu k sestavení novější verze smlouvy. Podobně je na tom velká část sekretářské práce nebo většina běžnějších překladatelských prací. Časem ale také řidiče vozidel a další podobné profese. Možná část lékařské diagnostiky a některé velmi speciální operativní výkony, kde již dnes lékař využívá poloautomatických schopností některých nástrojů. Zde ale nejde o ohrožení zaměstnání jako takového, spíše o jeho zefektivnění. Čím unikátnější operace člověk umí, tím těžší bude jeho vklad nahradit umělou inteligencí. Takže například člověk, který umí napsat originální román, vymyslet unikátní algoritmus nebo navrhnout smysluplnější zákon, který není jen permutací zákonů existujících a jako takový změní běh společnosti, se konkurence umělé inteligence obávat nemusí. Takové úkoly umělá inteligence v několika nejbližších desetiletích zřejmě nezvládne. 

  3. Kdy k nahrazení určitých profesí umělou inteligencí dojde?

    U těch méně náročných intelektuálních profesí, o kterých jsem mluvil v předchozí odpovědi, bych čekal změny na pracovním trhu už za 5 až 10 let. Technologie ve stádiu prototypu k tomu existují už teď. Nástup těchto technologií může zbrzdit ale paradoxně právě jejich podstata. Tedy to, že potřebují co největší přístup k datům, která ale v dnešní době univerzálně dostupná nejsou. Především na úrovni státu jsou v jejich propojení obrovské mezery. Například policie má často zastaralé počítače, databáze různých institucí jsou zcela nekompatibilní, zdravotní dokumentace, technické průkazy, smlouvy i soudní záznamy se stále předávají na papíře. Dalším problémem je spolehlivost informací – technologie strojového učení předpokládá, že zdrojová data skutečně reprezentují řešený problém. Největší sdílený zdroj dat, internet, je ale velmi nespolehlivý. Za takových podmínek samozřejmě nelze umělou inteligenci univerzálně nasadit. Velkou brzdou bude také vzrůstající důraz na ochranu osobních dat, který ovšem vítám.

  4. Proč není možné nahradit některá zaměstnání už teď? Co technologii umělé inteligence zatím chybí?

    Stav umělé inteligence není v některých ohledech na takové výši, jak se zdá z občasných úžas vzbuzujících zpráv. Ačkoli už v tuto chvíli umělá inteligence v mnoha oblastech překonává lidské schopnosti, jde vesměs o velice úzce vymezené oblasti. Občas také dělá zdánlivě nepochopitelné chyby, ať už svým, či cizím zaviněním. Princip těchto chyb je třeba dopodrobna zkoumat a pochopit, jenže teoretické výzkumy robustnosti a adversariálního strojového učení jsou obory, které potřebují dlouhé roky práce. Než začne být technologie umělé inteligence tedy opravdu spolehlivá a široce použitelná, bude to chtít ještě hodně úsilí. Proto je prozatím pro práci využívána převážně v podpůrných úkolech, aby člověk mohl její výsledky zkontrolovat a případné chyby opravit. Všimněte si třeba, že většina modernějších EKG dnes k záznamu křivky srdečního rytmu sama připisuje odhadnutou diagnózu. Tato ale nemá právně žádnou váhu, dokud ji lékař nepotvrdí.

  5. Jaké důsledky může mít nahrazení jednodušších pracovních míst umělou inteligencí?

    Lze očekávat zásadní otřesy na trhu práce. Nejdříve pouze v určitých odvětvích, v horizontu desítek let ale v úplně celé společnosti. V mnoha oborech a mnoha lidem umělá inteligence otevře nové možnosti. Stále více lidí ale také bude mít menší prostor vyniknout v povoláních, ve kterých bude umělá inteligence zkrátka lepší. Nemyslím, že by kvůli tomu úplně zaniklo mnoho profesí, ale všechny budou přinejmenším ovlivněny. Lidé se budou muset rychleji adaptovat a více zaměřit na ty nejunikátnější výzvy, které jejich profese nabízí. Většina jednodušších úkolů totiž bude automatizována pomocí umělé inteligence. Nepochybně se objeví profese nové, na kandidáty ale budou kladeny stále větší nároky. Velká část lidí jim možná nebude stačit a tento vývoj může vést k ještě horšímu třídnímu rozdělení, než panovalo doposud. U mnoha lidí mohou všudypřítomné technologie umělé inteligence také navodit dojem, že už není třeba se učit kriticky myslet, což může vést k ještě větším problémům zorientovat se v rychle se měnícím světě. Je možné, že v malé míře tento efekt už pozorujeme, příkladem toho může být diskuze o nepotřebnosti matematiky. Ale to jen spekuluji. Současně totiž očekávám, že dramatické zefektivnění práce díky umělé inteligenci povede k velkému nárůstu bohatství celé společnosti. Přínosy tak téměř jistě převýší rizika. Technologie po roce 2050 mohou být oproti dnešním o tolik lepší, o kolik jsou dnešní technologie lepší oproti těm z 18. století. Stejně jako v 18. století ale také může vývoj předběhnout lidskou schopnost sledovat a akceptovat změny, a můžeme čelit novodobým rozbíječům tkalcovských stavů. Větší výzvou, než technologický vývoj umělé inteligence, tak zřejmě bude nalezení smysluplné a široce sdílené společenské smlouvy.