Doktorka Němcová Tejkalová je absolventkou oboru mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde dnes působí na Katedře žurnalistiky. V minulosti byla členkou kolegia rektora UK (2014 – 2018) a ředitelkou Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na FSV UK (2015 – 2018). Působila rovněž jako sportovní novinářka, věnovala se především sportu handicapovaných. Za rozvoj medializace sportu handicapovaných získala cenu České asociace aplikovaných pohybových aktivit (2013). V současné době se s docentem Filipem Lábem zabývá analýzou stavu žurnalistiky v mezinárodním projektu Worlds of Journalism Study.

Na Fakultě sociálních věd se s kolegy rovněž věnuje kyberbezpečnosti (Katedra bezpečnostních studií Institutu politologických studií), etice využívání dat a umělé inteligenci (Středisko žurnalistiky umělé inteligence vedené Václavem Moravcem, jehož vznik jsme podpořili) a skryté reklamě u influencerů (Katedra marketingové komunikace a PR vedená docentkou Hejlovou). Z nedávných úspěchů těchto týmů lze zmínit například vznik kodexu Férového influencera. „Jsem ráda, že naši lidé dělají věci, které mají smysl, a studenti díky zapojení do nich vidí, že jejich práce může mít významný společenský přesah,“ říká děkanka Němcová Tejkalová.

Jaké téma je pro vás v oblasti bezpečnosti a skryté reklamy na sociálních sítích klíčové? Jak se sociální média z tohoto hlediska mění?  

Je pro mě zásadní, aby děti a mládež, kteří se na sociálních sítích pohybují, se na nich pohybovali až od věku, kdy je to pro ně vhodné, a aby bylo nejrůznějšími technologickými mechanizmy zajištěno, že jsou tam v bezpečí. Kromě toho samozřejmě musíme odpracovat hodně i my v rámci mediální výchovy. Na druhou stranu, kdykoliv mám takovou hodinu na základní škole, vždycky říkám – není důvod strašit nebo se bát, prostředí sociálních médií k našemu životu patří a může vám hodně dát. Když ale nebudete vědět, jak na to, taky vám může hodně vzít. Jinak vnímám, že právě díky iniciativám typu Buď fér se influenceři ve svých výstupech posouvají a i sociální média sama se snaží o určitou formu regulace.

V roce 2019 vzniklo i za podpory Nadačního fondu Avast Středisko žurnalistiky umělé inteligence. Čím se středisko v poslední době zabývá? Jakým způsobem proniká umělá inteligence do žurnalistiky a jak její nástup žurnalistiku mění?

Středisko žurnalistiky umělé inteligence už má řadu výstupů. Jeho burzovní zpravodajství produkované umělou inteligencí už je ke čtení v deníku E15 , proběhla velmi úspěšná mezinárodní online konference s předními oborovými kapacitami a momentálně se v novém projektu, se kterým jsme vyhráli celou poslední výzvu soutěže Technologické agentury ČR Éta, budeme zabývat prevencí infodemie kolem nemoci Covid-19, právě i s využitím umělé inteligence. O tom, že by nástup umělé inteligence žurnalistiku nějak měnil, se zatím ještě nedá mluvit. Vznikají zajímavé projekty, v jejichž rámci umělá inteligence novinářům pomáhá zvládnout rychleji rutinu a mít víc času na kreativní práci, třeba britský RADAR, ale nedá se o nich mluvit jako o standardu.

Spolupracujete v rámci své výzkumné práce a studentských projektů také se společnostmi z oboru? Jak vám spolupráce s firmami při výzkumech a nových projektech pomáhá? A naopak jak pomáhají vaše projekty firmám?

Spolupracujeme s mediálními domy, médii veřejné služby, agenturami, regulátory, ministerstvy. Spolupráce nám přijde smysluplná, vzájemně se obohacujeme zkušenostmi, praktickými i výzkumnými poznatky.  

Jak moc mohou projekty prováděné během studia pomoci v následném kariérním rozvoji studentů?

Studenti si v rámci našich projektů vyzkouší věci, na které často v praxi není tolik času. Dnes jsme navíc v některých našich projektech i napřed oproti praxi, což se dřív říct nedalo. Moc mě to těší, jsme těmi, kteří přispívají k inovacím. A taková zkušenost se hodí každému. 

Naši dobu značně poznamenala pandemie. Představuje pro studentské aktivity pouze překážku, nebo připravila i příležitosti pro jejich rozvoj?

Dokážeme být online, učit online, to všechno je ale jen jedna stránka věci. Druhá, nepříjemnější, je, že studenti přicházejí o sociální kontakt, je to aktuálně podceňovaný, ale z mého pohledu nesmírně důležitý aspekt studia na vysoké škole. Obstát nejen ve vzdálené, ale v přímé komunikaci, ve skutečné realitě, je něco, co zejména studenti prvních ročníků potřebují trénovat, a i když se jim to snažíme ulehčit, není to dobré. Navíc naši studenti hodně cestují, studují v zahraničí, to jsou zkušenosti k nezaplacení. A je něco úplně jiného studovat online kurz University of Amsterdam, nebo v Amsterdamu skutečně půl roku žít a muset se o sebe postarat, poznat jinou zemi... 

Dezinformace, hoaxy a fake news se šíří rychleji než kdy dřív. Rozeznat, které zprávy v online světě jsou pravdivé, bude stále složitější. Jak se jim mohou lidé spolehlivě vyhýbat? Jaká jsou rizika manipulace a zkreslení zpráv?  

Vždycky říkám dětem, studentům, svým vrstevníkům, seniorům, komukoliv, s kým o tom mluvím, nebo pro něj přednáším – myslete u toho, co čtete, přemýšlejte o každé zprávě, kriticky ji vyhodnocuje, když se vám zdá zvláštní, ověřujte. A, samozřejmě, klíčem ke všemu je vzdělání, čím víc toho o světě člověk ví, tím obtížnější je ho zmanipulovat. 

Studium bude alespoň prozatím probíhat distanční formou. Vnímáte tuto změnu jako kyberbezpečnostní výzvu?

Ano, vnímáme a není to úplně příjemné. Víme například, že máme potenciál dělat věci jednodušeji, ale právě proto, abychom se nedostali do rizika, musíme být důkladně zabezpečení. Ne vždy jde zabezpečení ruku v ruce s jednoduchostí komunikace, ale i tam si myslím, že se dokážeme společně posunout. Jen to chce trochu času na strategické uvažování, což v době nonstop krizového managementu a dohánění toho, co mezitím odpadlo trochu stranou, v časech, kdy se můžeme aspoň trochu nadechnout, není úplně jednoduché. 

Pokud vás tento rozhovor zaujal, můžete si přečíst i další články z této série. O studentských projektech na Univerzitě Karlově hovořil rovněž docent Martin Vlach z MFF, tématu spojení praxe a studia se zase mimo jiné věnovaly rozhovory s profesorem Janem Faiglem z FEL ČVUT nebo s docentem Kamilem Kopeckým z Univerzity Palackého v Olomouci.