Vladimír Černík byl jedním z prvních lidí zaměstnaných zakladateli AVASTu Eduardem Kučerou a Pavlem Baudišem, a to před více než dvaceti lety. To je samo o sobě v dnešní moderní době, kdy lidé rychle střídají zaměstnání, velký úspěch... ale sledovat růst firmy z téměř ničeho až ke 150 zaměstnancům... a více než 160 milionům lidí užívajících tento produkt po celém světě – to je skutečně ohromující.

Budeme rádi, když se v komentářích pod článkem připojíte k naší srdečné gratulaci Vladimíru Černíkovi k jeho dvacátému výročí strávenému v AVAST Software. – Blanka Mikulášková

1. Jsi v AVASTu déle než kdokoliv jiný, tedy kromě zakladatelů (kolem dvaceti let?)… Jaké byly začátky a proč jsi zůstal tak dlouho?

Už si úplně přesně nepamatuji, jak to tenkrát vlastně bylo. Začínal jsem jako asemblerovský programátor, pak jsem taky jednu dobu programoval databáze a nakonec jsem dostal nabídku pomáhat Pavlu Baudišovi s virama. Tenkrát jsem o nich nic nevěděl, veškeré zkušenosti jsem získával takříkajíc za pochodu. Samozřejmě se mi povedlo si párkrát kompletně zavirovat vlastní počítač.

Bylo to v krásné době DOSu. Tenkrát virů nebylo tolik jako dnes, kdy se na vás valí desetitisíce nových vzorků denně, a my jsme byli rádi za každý nový kousek.Pamatuji si, že jsem měl čas na detailní analýzu jejich chování, jaké typy souborů napadají, jak je detekovat a podobně. Jak zkušenosti přibývaly, troufal jsem si na stále složitější vzorky, až nakonec jsem dělal veškerou analýzu souborových infektorů včetně polymorfních. Pro Pavla jsem připravoval popisy, jak je chytat, a on je pak zařazoval do svého detekčního programu Lguard.

Musím říct, že mám velké štestí, že se mi podařilo získat práci, která mne nejen dobře živí, ale hlavně mne baví. Určite bych tady tak dlouho nevydržel, kdybych se v práci nudil, nebo musel dělat něco, co by mě nebavilo.

2. Co pro tebe bylo prvním znamením – nebo kdy sis uvědomil – že ta malá firma, pro kterou jsi začínal pracovat, se proměnila v organizaci světové úrovně?

To, že prestáváme být malou rodinnou firmou, mi došlo před pár lety, když jsem začal na chodbách v práci potkávat lidi, o kterých jsem nevěděl, jak se jmenují, ani ve kterém oddělení pracují. Do té doby jsem všechny spolupracovníky znal osobně. Nyní pokud mám nějaké jednání s novým kolegou, které vyžaduje osobní kontakt, už se radši napřed dívám do telefonního seznamu s fotkama, abych si ke jménu přiřadil správnou tvář.

3. Co bylo podle tebe tím zásadním důvodem úspěchu Avastu na světovém trhu, především oproti mnohem vetší konkurenci?

Mohu to hodnotit z pozice pracovníka viruslabu. Děláme všechno pro to, abychom našim zákazníkum dodávali nové či vylepšené detekce co nejčastěji. V současné době vytváříme standardně 2 aktualizace virové databáze denně, včetně volných dnů a svátků. V případě potřeby jsme schopni vydat aktualizaci během několika desítek minut, takže mužeme velice pružně reagovat na případné nové hrozby. Díky tomu, že máme širokou uživatelskou základnu, máme i nezanedbatelný zdroj nových vzorků virů.

Další věcí je to, že pro většinu lidí od nás to není jen práce od 9 do 5, ale je to – jak říkáme – „poslání.“ To znamená, že se pracuje tak dlouho, jak je potřeba k vyřešení problému.

Co nás trápí jsou ale falešné poplachy. Prestože máme rozsáhlou databázi čistých souborů, kterou pravidelně aktualizujeme a používáme ji k testování našeho programu, občas se stane, že detekujeme něco, co nemáme. V takovém případě máme vypracovaný systém na co nejrychlejší zjištění problému a vyjetí opravy, aby byly nepříznivé vlivy pro naše uživatele co nejméně ničivé.

4. V Avastu dnes pracuje velká část lidí různých národností, vznikají tu běžně nějaká nedorozumění kvůli nepochopení české kultury?

Dosud jsem nenarazil na žádné problémy plynoucí ze vzájemné spolupráce mezi Čechy a cizinci v naší firmě. Možná je to ale také tím, že já osobně s nimi v přímém kontaktu tváří v tvář většinou nejsem. Vzájemná komunikace probíhá většinou pomocí emailu či telefonu. U nás ve viruslabu máme jen jednoho cizího kolegu z Ruska. Musím říci, že zapadl. Česky se trochu naučil a abstinent taky není.

5. Jak bys popsal svuj ideální den mimo kancelář?

Před pár lety bych bez rozmýšlení řekl „nějaká pěkná horská túra,“ ale jak roky přibývají, jsem stále pohodlnější, takže teď preferuji čas strávený na zahradě společně se svou rodinou a večer si připravit něco dobrého na grilu.