Rady a tipy

Na co se zaměřit, když si kupujete dětskou chůvičku

Jas Dhaliwal, 30. březen 2020

Jsou dva typy dětských chůviček – který z nich je lepší pro vaši domácnost?

Jako technik a novopečený otec jsem nedávno potřeboval pořídit chůvičku pro svého novorozeného syna. Je to první technologie, kterou rodiče pořizují do dětského pokoje a slouží k důležitému úkolu -– dovoluje nám pokračovat v našich denních aktivitách, zatímco dává pozor na naše dítě. 

Chůvičky pomáhají hned z několika důvodů. Jsou užitečné, protože jejich pomocí můžete naučit dítě se samo uklidnit, zároveň vám dovolí kdykoli dítě zkontrolovat, že je v pořádku a okamžitě vás informují o jakémkoli zvuku či pohybu, které dítě udělá. Všechny tyto funkce jsou pro nevyspalé čerstvé rodiče nedocenitelné. 

Samotná škála dětských chůviček na trhu je působivá. Zařízení jsou všech velikostí, tvarů i cenových hladin. S tolika různými typy chůviček a s obrovským množstvím funkcí, které nabízí, je výzva vybrat tu pravou. 

Věděl jsem, že jsou v podstatě dva druhy chůviček – analogové a ty s připojením k internetu – ale který z nich byl správný pro mojí rodinu? Rozhodl jsem se vydat na průzkum trhu. 

Analogové dětské chůvičky 

Tento typ chůviček je nejvíc rozšířený. Dětská jednotka (vysílač) je umístěna v dětském pokoji a rodičovská jednotka (přijímač) bývá obvykle v ložnici rodičů. Jednotlivé funkce se liší u každého výrobce, ale mají jednu věc společnou – vysílač sleduje dítě a rodiče mohou monitorovat přijímač. Ve většině případů bývá rodičovská jednotka přenosná, díky čemuž se rodiče mohou pohybovat a dál své dítě sledovat i poslouchat. Zařízení má typicky jednu kameru a uzavřený komunikační systém, proto je chůvička analogová. 

Funguje podobně jako vysílačka, jen má navíc i kameru. Takové dětské chůvičky můžete pořídit s dosahem několika málo metrů až téměř dvou kilometrů. Některé používají rádiové vlny, jiné vysílají signál skrz několik frekvencí – tento systém je známý pod pojmem frekvenční agilita (také frekvenční skákání). A i když se jedná o uzavřené systémy, jsou i přesto napadnutelné, pokud je kyberzločinec dost blízko k vašemu domu, aby mohl zachytit signál. Pravděpodobnost, že taková situace nastane je ale mizivá, a stále je mnohem těžší napadnout analogovou chůvičku, než napadnout tu připojenou k Wi-Fi.

Dětské chůvičky připojené k Wi-Fi 

Tento typ chůviček potřebuje ke svému fungování připojení k internetu, aby kamera fungovala a aplikaci, kterou si stáhnete do svého chytrého telefonu nebo počítače. Vysílací jednotka je opět umístěna u dítěte a je spárovaná s telefony rodičů. Zařízení, které Wi-Fi využívají, mají jasnou výhodu v tom, že rodiče mohou svou ratolest zkontrolovat odkudkoli – z domova, z práce, dokonce i když jsou v zahraničí. Stačí jim k tomu jen připojení k internetu. 

Chůvičky připojené k Wi-Fi se staly za poslední roky velmi populárními. Jejich ceny se také snížily a většina uživatelů oceňuje širokou škálu funkcí, které analogová chůvička nabídnout nemůže, zato aplikace v telefonu ano. Navíc rodiče oceňují, že mohou sledovat své dítě opravdu odkudkoli a potřebují k tomu jen internetové připojení. Bohužel takové pohodlí si žádá i svou oběť – soukromí a bezpečí Wi-Fi chůviček je ohroženo právě svým stálým připojením k internetu. To dává hackerům možnost použít webové stránky jako Shodan, aby našli ve vaší síti ohrožené zařízení a započali svůj útok na vaši domácnost. 

Jak jsem se rozhodl? 

Po zvážení obou variant jsem se rozhodl proti dětské chůvičce připojené k Wi-Fi. Vzpomněl jsem si totiž na několik případů z minulého roku o webkamerách Nestu a Ringu, které byly napadeny. A i když vím, že obě společnosti nabízí i další bezpečnostní opatření, nemohl jsem se sžít s myšlenkou, že bude video mého syna přenášeno skrz internet. Soukromí a bezpečí pro mě nakonec bylo víc důležité než pohodlnost druhé varianty, analogová chůvička pro mě tak byla vhodnější. 

Ačkoli sám jsem se rozhodl proti tomuto řešení, samozřejmě si uvědomuji, že pro některé rodiče je jednoduchá přístupnost spojená s chůvičkou připojenou na internet velice důležitá. A pokud je tedy pro vaši domácnost Wi-Fi chůvička lepším řešením, mám pro vás tipy, jak zařídit, aby byla co nejbezpečnější pro vaše užívání: 

  • Zakupte si zařízení od známého a prověřeného prodejce a ujistěte se, že bude mít všechny bezpečnostní aktualizace. Zkontrolujte tyto aktualizace hned poté, co zařízení zapnete a připojíte k internetu. 
  • Nastavte dětskou chůvičku se silným heslem. Nepoužívejte přednastavené přihlašovacího jméno a heslo. A jestli vaše zařízení umožňuje nastavit dvoufázové ověřování, nastavte jej. 
  • Vyhněte se zařízením, která nemají žádné šifrování. Zařízení zasílá data přes internet a jeho propojení s úložištěm výrobce nemusí být chráněné – a právě tento článek může být napaden. Raději se podívejte po zařízeních, která mají alespoň základní šifrování SSL/TLS. 

Každá domácnost má jiné potřeby, které prioritizuje. Nikdy nevyhovuje jedno řešení všem. V mé osobní situaci jsem neměl pocit, že potřebuji všechny budíky a zvuky, které dětská chůvička připojená k Wi-Fi vydává. Nebezpečí této situace pro mě daleko převážilo její praktičnost. Také ale dobře vím, že se naše potřeby budou měnit spolu s tím, jak naše dítě poroste. V nedaleké budoucnosti budu čelit rozhodnutí o koupi chytrých dětských tabletů, skrytých kamer, dětských chytrých hodinek a nakonec i chytrých telefonů. Všechny tyto moderní vymoženosti pomáhají rodičům dohlížet na své děti a jsou důležité. Ale pro teď jsem jen rád, že se zatím nacházím v první fázi – výběr jednoduché dětské chůvičky, která naučí mé dítě samostatně usínat.